Jak můžu čerpat týden pracovního volna?

Dobrý den,

z výkladu dostupného na https://www.cssz.cz/web/cz/refundace-nahrady-mzdy se situace jeví tak, že výklad ČSSZ je v tomto případě odůvodněný a není prostor ho rozporovat. Výklad je samozřejmě veden snahou, aby stát zaplatil co nejméně, tj. pouze za ty směny, které zaměstnanec v daném období skutečně absentoval.

Vzhledem k tomu, že uvedené svátky jsou jazykem ZP "dny pracovního klidu" a zaměstnanec při nich nechodí do práce (§ 91 a násl. ZP), nelze je započítat do doby, za kterou je poskytována podpora.

Období tábora od 1. do 11. července letošního roku je z tohoto důvodu "nešťastné" proto, že ve světle výkladu ČSSZ:

"Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu v uvedeném rozsahu nejvýše 1 týdne v kalendářním roce nemusí být poskytnuto a vyčerpáno najednou. Pokud bude tato překážka v práci trvat kratší dobu než 1 týden, může být tento „1 týden“ rozdělen do kratších úseků (toto se bude týkat zpravidla jen sportovních soustředění). V takovém případě může zaměstnanci příslušet náhrada mzdy až za 7 pracovních dní." 

je období jednoho týdne (pro účely poskytnutí příspěvku) dovršeno právě středou 7. července a proto jen přiznané tři dny (1., 2. a 7. červenec).

Určitým řešením této situace by tak skutečně bylo rozdělení žádosti tak, aby se pokrylo co největší časové období mimo svátky, k čemuž nepřímo nabádá i sama ČSSZ ve své metodice, když v ní uvádí:

" Zákoník práce výslovně neupravuje, od jakého dne oněch 7 po sobě následujících kalendářních dnů počítat. Ze společných ustanovení o překážkách v práci uvedených v § 206 odst. 1 a 2 vyplývá, že zaměstnanec je povinen včas požádat o pracovní volno a překážku v práci zaměstnavateli prokázat. Je tedy na zaměstnanci určit den, od něhož – a po jakou dobu – má být volno poskytnuto. Tento okamžik se může, ale nemusí, shodovat se započetím překážky v práci. Doba trvání překážky v práci, resp. její počátek, bude zpravidla zřejmá z potvrzení příslušné právnické osoby pořádající akci pro děti a mládež a ze žádosti zaměstnance o poskytnutí pracovního volna.

Příklad: Zaměstnanec s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou jede na dvoutýdenní tábor, který začíná v sobotu, přičemž první týden má tento zaměstnanec pracovní dny ve čtvrtek a v pátek a druhý týden ve dnech pondělí až středa. Je-li zaměstnanec uvolněn pro překážku v práci na dobu „1 týdne“ a více, začíná týden nejdříve prvním dnem jeho uvolnění (sobota). Určení počátku a doby trvání překážky v práci je v dispozici samotného zaměstnance. Ve výše uvedeném případě zaměstnanec s největší pravděpodobností požádá o pracovní volno s náhradou mzdy od čtvrtka prvního týdne do středy druhého týdne (7 po sobě jdoucích kalendářních dnů), takže mu náhrada mzdy bude příslušet za 5 pracovních dnů." 

Jedním dechem je však třeba dodat, že sám zaměstnanec je povinen svou absenci doložit příslušným potvrzením viz výše (Doba trvání překážky v práci, resp. její počátek, bude zpravidla zřejmá z potvrzení příslušné právnické osoby pořádající akci pro děti a mládež a ze žádosti zaměstnance o poskytnutí pracovního volna.) Takže jakmile bude potvrzení znít na týdenní tábor či dokonce na dvou týdenní tábor (vcelku) nebude možné o "rozdělení" uvažovat. Například potvrzený již zmíněný tábor v termínu od 1. do 11. července letošního roku by nešel udělat lépe - vždy by to byly pouze tři hrazené dny. 

Žádost dle dostupné metodiky by tedy optimálně kryla pouze 1. a 2. červenec a další čerpání (5 dnů) by probíhalo v jiném období tak, aby se dosáhlo plného potenciálu všech 7 pracovních dnů. Jak je uvedeno zde: ("Zaměstnanec s rovnoměrně rozvrženou pracovní dobou pojede čtyřikrát v roce (jaro, léto, podzim, zima) na sportovní soustředění, které probíhá vždy od čtvrtka do neděle. Zaměstnanec požádá zaměstnavatele o pracovní volno vždy jen na čtvrtek a pátek, celkem tedy na 8 pracovních dní, z nichž za 7 pracovních dní mu bude příslušet náhrada mzdy nebo platu.")

Vzhledem k tomu, že každá žádost je spojena s administrativní zátěží, nutností doložit zaměstnavateli potvrzení, jakožto i s nutností splnit další zákonné podmínky, je otázkou nakolik se "kreativita" za účelem co nejširšího čerpání podpory skutečně vyplatí. To je na zvážení pořadatele tábora (jaké potvrzení vystavuje) a příslušného zaměstnance.

Závěrem je třeba uvést, že metodika ČSSZ poskytuje přesvědčivý rámec pro tuto problematiku a je nanejvýš pravděpodobné, že se od ní správa soc. zabezpečení (pokud nedojde ke změně zákona nebo revizi metodiky) při posuzování jednotlivých případů nebude odchylovat.

AK Mgr. Alena Hájková