Zajímalo by mne, jak je to aktuálně se zmocněním zdravotníka či vedoucích tábora k neakutnímu ošetření u lékaře, k možnosti být informován o zdravotním stavu dítěte a být s ním v případě ošetření a hospitalizace. Před pár lety byl kolem toho velký humbuk, ale zdá se mi, že už to poněkud vyšumělo. Podle mých zjištění už s tím lékaři nedělají takový problém a i řada oddílů a skupin souhlas vůbec neřeší. Změnilo se něco, nebo se jen uklidnila situace?
Odpověď:
Na uvedenou otázku je nutné odpovědět obšírněji. Nicméně k určitým změnám skutečně došlo a situace je méně komplikovaná, než tomu bylo v minulosti.
I.) Souhlas rodiče či zákonného zástupce k poskytování zdravotních služeb
Přijetí zákona o zdravotních službách (dále jen „ZZS“) v původním znění z roku 2012 přineslo řadu kontroverzních změn, včetně povinnosti mít písemný souhlas obou rodičů „k poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života“, a souhlas alespoň jednoho z rodičů v ostatních případech. To v praxi vedlo k situaci, že téměř žádné lékařské ošetření se neobešlo bez souhlasu obou rodičů. Laická i odborná veřejnost se často domnívá, že tato situaci stále platí. Není to tak! Postupnou novelizací byl tento kritizovaný stav upraven do dnešní podoby, kdy lékař posoudí, zda nezletilý pacient je schopen na základě své rozumové a volní vyspělosti rozhodnout o poskytnutí zamýšlených zdravotních služeb, a v případě, že ano, má takto udělený souhlas právní kvalitu srovnatelnou se zletilým pacientem. Pokud lékař neshledá nezletilého pacienta způsobilým k udělení souhlasu, bude mu zdravotní služba poskytnuta pouze se souhlasem jeho zákonného zástupce.
Souhlasu není třeba k neodkladným a akutním zákrokům, o kterých rozhoduje lékař.
II.) Informace o zdravotním stavu pacienta a o navržených zdravotních službách
Jde-li o nezletilého pacienta
nebo pacienta s omezenou svéprávností, právo na informace o zdravotním stavu a právo klást otázky náleží zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi pacienta a pacientovi, je-li k takovému úkonu přiměřeně rozumově a volně vyspělý. Nezletilý pacient má tedy právo na komplexní informace o svém zdravotním stavu, pokud je s to, z hlediska své rozumové a volní vyspělosti tyto informace obsáhnout. V případě, že tomu tak není, je příslušným způsobem informován zákonný zástupce.
III.) Zplnomocnění vedoucího tábora, zdravotníka nebo jiné osoby v rámci tábora v souvislosti s ošetřením (poskytnutím zdravotních služeb) nezletilého dítěte
Vedoucí tábora nebo další pověřené osoby v rámci organizace tábora (např. zdravotníci), jimž jsou dočasně nezletilé děti svěřeny do péče, mají celou řadu povinností a oprávnění v souvislosti s tímto dočasným převzetím zodpovědnosti. Nestávají se však z pohledu práva zástupci svých svěřenců a některé aspekty, které jsou svěřeny zákonným zástupcům dětí (nejčastěji rodičům) jsou jim odepřeny. Jedním z nich je i možnost souhlasit s poskytnutím zdravotních služeb nezletilému dítěti v rámci tábora. Pozor - je třeba odlišit kompetence zdravotníka tábora, jakožto osoby způsobilé a povolané poskytnout základní ošetření při stavu, který nevyžaduje hospitalizaci či zásah lékaře. V případě, kdy je nutné poskytnutí zdravotních služeb nad rámec kompetencí táborového zdravotníka, vyvstává otázka, kdo odsouhlasí tyto zákroky ve chvíli, kdy zákonný zástupce nebude dostupný. Dodnes je tato otázka řešena (i s ohledem na předchozí již neplatné požadavky původní legislativy) zplnomocněním organizátorů či vedoucích tábora a to v několika různých variantách či kombinacích.
Zplnomocnění vedoucího či jiné osoby k:
a) doprovodu nezletilého k ošetření do lékařského zařízení mimo tábor;
b) k možnosti získat informace o zdravotním stavu a o navržených zdravotních službách;
c) k udělení souhlasu k poskytování zdravotnických služeb.
Ad a): takovéto zplnomocnění se jeví jako možné a nemělo by narážet na žádné právní překážky.
Ad b): zplnomocnění 3. osoby, aby byla informována o zdravotním stavu a navrhovaných úkonech obdobným způsobem jako zákonný zástupce nezletilého, je také možné. Navíc bude za výše uvedených podmínek informován i sám nezletilý. Je otázkou, do jaké míry bude toto zplnomocnění akceptováno jednotlivými zdravotnickými zařízeními.
Ad c): zplnomocnění 3. osoby k vydání souhlasu s poskytnutím zdravotnických služeb nezletilému v situaci, kdy tento není schopen o nich rozhodnout sám, představuje nejspornější variantu. Komplikovanost takového zplnomocněné spočívá především v tom, že podkladem k informovanému souhlasu ve smyslu ZZS je předchozí podání komplexních informací o zdravotním stavu, možnostech léčby, rizicích atp., společně s možností klást doplňující dotazy. Teprve na tomto podkladu je pak udělen souhlas s konkrétním zákrokem či způsobem léčky. Dopředu dané široké zplnomocnění 3. osoby k rozhodnutí o nekonečné škále eventualit, které mohou nastat, se nejeví jako příliš šťastné. Lze si asi v praxi představit zmocnění k vyjmenovaným běžným neinvazivním zákrokům jako je například fixace sádrou po úraze končetin, zašití drobných ran atp. Je třeba mít na paměti, že akutní zákroky a akutní péči budou lékaři poskytovat i bez souhlasu zákonného zástupce. A v mnoha případech postačí i souhlas staršího dítěte – například s tím, že zlomený prst přijde do sádry. Navíc je vždy otázkou, zda konkrétní lékař či zdravotnické zařízení zplnomocnění akceptuje a nebude trvat na souhlasu zákonného zástupce.
Shrnutí: O akutních zákrocích a péči rozhoduje lékař i bez souhlasu. Vyjádření a rozhodnutí přiměřené rozumové a volní vyspělosti dítěte plně dostačuje k poskytnutí zdravotnických služeb. Zplnomocnění třetích osob je možné, byť s nejasným výsledkem a vždy by mělo mít rozumně formulovaný obsah. Univerzální zmocnění k udělení souhlasu s poskytnutím zdravotních služeb nezletilému není z výše uvedených důvodů vhodné.
Mgr. David Bareš, AK Mgr. Alena Hájková